Divadlem vzděláváme a rozvíjíme rizikové skupiny. DS Ty-já-tr kontinuálně a sytematicky pracuje s dětmi, dospělými a seniory po celý rok.
Ty-já-tr dělá víc než divadlo.
„Vzdělání přináší mladým lidem umírněnost, starým útěchu, chudým bohatství a bohatým ozdobu.“ — Diogenés Ze Sinópy
Divadlem vzděláváme a rozvíjíme znevýhodněné skupiny obyvatel. Divadelní spolek Ty-já-tr kontinuálně a systematicky pracuje s dětmi, dospělými a seniory po celý rok. V rámci Divadelního projektu o finanční gramotnosti hrajeme interaktivní představeni „Peníze nerostou na stromech“. Naším cílem je úspěšně a zábavně naučit, jaká je hodnota peněz, jak s nimi dobře nakládat již od útlého věku. Hrajeme ho pro děti z dětských domovů, pro žáky tříd druhého stupně ZŠ a pro odsouzené ve výkonu trestu. Připravujeme ho pro matky samoživitelky, pro seniory, pro ženy a matky dětí z azylových domovů. Po dobu distanční výuky na ZŠ jsme spustili online interaktivní představení „Peníze nerostou na stromech“.
„Ty-já-tr, který jsem založila na prahu školního roku 1988/1989, je moje srdcovka” řekla Radka Tesárková.
Jak se přihodilo, že jste v osmnácti založila svůj vlastní divadelní soubor?
Na dramaťák jsem chodila k paní Soně Pavelkové, mamince Ondřeje Pavelky, a ta mi to tak trochu předpověděla. Řekla, že jsem šikovná holka jak na hraní, tak i na učení a že to budu dělat dobře.
V pionýrském oddíle, který jsem tehdy, ač jsem nebyla plnoletá, vedla, jsme hráli divadlo. A zřejmě vůbec ne špatně, protože jsem dostala nabídku od tehdejší ředitelky dnešního Domu dětí a mládeže Prahy 7 Věry Útratové abychom přešli pod křídla DDM. Stalo se a Ty-já-tr byl na světě.
Byla to úžasná doba a já na paní ředitelku a další kolegy moc ráda vzpomínám. Z dvanácti lidí se náš soubor postupně rozrostl až na 300. Jsem ráda, že s některými jsem po té cestě kráčela, bylo to velké vzájemné obohacení. Ovšem kvůli trvalejším nedobrým vztahům se současným ředitelem DDM, jsem se v létě rozhodla po třiceti letech práce dát výpověď. Z prostoru Divadla Radar se mnou odešel i kompletní dětský výběrový soubor Ty-já tru ve věku ZŠ.
Jak to v novém prostoru Letky v Letohradské ulici funguje?
Dva dny v týdnu tu patří jen divadlu. Dopoledne pravidelně hrajeme dětská představení pro školy, odpoledne máme dětský divadelní soubor a večer hrajeme pro veřejnost. Nejen Ty-já-tr, ale i další soubory. Chceme, aby prostor Letky byl otevřen zajímavým divadelním počinům. Je to multikulturní prostor, ač někdo tím slovem opovrhuje. Působí tu třeba seniorský klub Sen, na programu najdete promítání filmů, koncerty, workshopy, přednášky a další akce. Na Letce mne baví i to, že jde o nový, čistý prostor, kde pořád něco vzniká. Jaké si to během tohoto roku uděláme, takové to budeme mít. Jsem v roce jedna a těším se na vše nové a zajímavé
Co senioři a divadlo? Jaké to pro ně je?
Hodnota je nejen umělecká, ale senioři si cvičí paměť, zůstávají v pohybu a společenském kontaktu. Samozřejmě si musím při hodinách dávat pozor, abych nehnala paní, která má hůlčičku, do velké pohybové aktivity. Snažím se vycházet z jejich možností, které se ale snažím posunout alespoň o kousek dál. Předloni jsme na jedné akci hráli pásmo z básní Pavla Šruta, Daniely Fišerové a Jiřího Dědečka. Publiku, které bylo o tři generaci mladší, se to představení velmi líbilo a aplaudovali ve stoje. To jste pak měla vidět, jak byli šťastní a já s nimi. Teď se setkáváme online a připravujeme inscenaci o krásách českého jazyka.
Máte v souboru nějaké tradice?
Tradiční je v Ty-já-tru zcela určitě Putování s huculem. Více než dvacet let putujeme od vesnici k vesnici s povozem taženým dvěma koňmi, hrajeme divadlo a dobrovolné vstupné, které vybereme do klobouku, pak darujeme na charitativní účely. V roce 2019 to bylo 17.174 Kč a 2 Eura a peníze dostala organizace Helppes. Nejmladší účastnice posledního putování byla v první třídě a nejstarším bylo přes dvacet let. Starší pomáhají těm mladším a jak soubor stárne předává se tradice.